Archiv pro měsíc: Leden 2013

Autorizovaná konverze dokumentů

Nově poskytujeme zdarma našim klientům službu autorizované konverze dokumentů, a to jak z elektronické do listinné podoby a obráceně. V současné době, kdy elektronizace oběhu dokumentů ve státní správě zrychluje, bude komunikace úřadů s podnikateli i s občany uskutečňována ve stále větší míře elektronicky. S tímto je nezbytně spojena nutnost konverze dokumentů, neboť v řadě případů je stále nutné mít listinný originál v ruce či převést listinu do elektronické podoby pro účely komunikace s úřady. Účelnost využití našich služeb se touto další službou zvyšuje a zvětšuje komfort našich klientů.

Anatocismus (braní úroků z úroků) bude dle nového občanského zákoníku možný

Přestože ani římské právo a ani historicky právo platící na území českých zemí braní úroků z úroků nedovolovaly nebo jen zcela výjimečně, nový občanský zákoník se k tomuto pravidlu postavil opačně.

Současná právní úprava dle § 121 odst. 3 současného občanského zákoníku a § 369 obchodního zákoníku, ve spojení s ustálenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu ČR, anatocismus zakazuje, neboť se vychází z principu, že stávající právní předpisy neumožňují sankcionovat neplacení příslušenství.

Jinak tomu bude od roku 2014, kdy nový občanský zákoník výslovně umožní, aby si strany ujednaly, že úroky z úroků lze požadovat.

Toto nenápadné ustanovení bude dle mého názoru znamenat výrazný nárůst objemu příslušenství pohledávek (nehledě na složitost výpočtu) a jenom prohloubí zadluženost ve společnosti.

Přestože tuto novou úpravu lze s ohledem na očekávaný objem úroků z úroků považovat za významný zásah do poměrů dlužnických, důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku jen laxně konstatuje, že „zahraniční právní úpravy je po vzoru římského práva zakazují, jiné je výslovně připouštějí, další o nich mlčí (čímž je připouštějí rovněž)“.

Jedinou brzdou je pak ustanovení § 1805 odst. 2 nového občanského zákoníku, které stanoví, že „Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.“

Ani dlužníci, jejichž závazek vznikne na základě protiprávního úkonu, nebudou před hrozbou placení úroků z úroků chráněni, neboť nový občanský zákoník výslovně stanoví, že v tomto případě lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

Vzhledem k tomu, že Ústavní ČR soud zákaz anatocismu jako protiústavní neshledal, může být zajímavé, pokud se někdo na něj obrátí s opačným návrhem – prohlásit povolený anatocismus za protiústavní.

 Pro úplnost dodejme, že Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 29. listopadu 2012 sp.zn.: 29 Icdo 31/2012 konstatoval, že ani nová úprava anatocismu v novém občanském zákoníku nemůže mít vliv na jeho zákaz dle stávající úpravy.

Zrušení (revokace) rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací

Obchodní zákoník ve svém § 68 odst. 6 zakládá výslovně pravomoc soudu (z taxativně vypočtených důvodů a případně i po splnění podmínky uvedené v § 68 odst. 7) rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci. Vyústěním takovéto likvidace je ponejvíce naprosté skončení činnosti společnosti a její výmaz z obchodního rejstříku.

Jedná se o sankci za to, že společnost neplní své zákonné povinnosti povětšinou uvedené v právě v obchodním zákoníku. Společnostem se proto doporučuje, zvláště v tomto období, kdy se rejstříkové soudy více zaměřily na uvedení skutečností zapsaných v obchodním rejstříku do souladu se skutečným stavem, aby prověřily, zda mají řádně jmenovány a zapsány statutární orgány, sídla apod.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.: 29 CDO 419/2012, ze dne 27. 11. 2012 pak potvrdilo, že tento zásadní zásah do existence společnosti nelze zvrátit jinak než cestou řádných či mimořádných opravných prostředků proti rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací.

Revokaci rozhodnutí o zrušení společnosti a o její likvidaci upravuje obchodní zákoník jedině v § 68 odst.8, a to výslovně toliko pro případ, kdy byla společnost zrušena a vstoupila do likvidace rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti, nikoli též pro případ, kdy o zrušení společnosti a o její likvidaci bylo rozhodnuto soudem.

Potká-li společnost tato nešťastná událost, nezbývá pak pouze než jediná cesta jak zachovat kontinuitu společnosti, cesta nákladnější a složitější, cesta přeměny likvidované společnosti.