Archiv rubriky: Občanské právo

Příspěvky a aktuality v oblasti teorie i praxe občanského práva hmotného i procesního

Spotřebitelé! – není vše ztraceno!

Napsat komentář

Nejvyšší soud ČR vydal rozhodnutí, které zásadním způsobem modifikuje nahlížení na rozhodčí nález a vykonatelnost.

Rozhodčí nález se stává rozhodnutím, které na rozdíl od rozhodnutí soudního, je možné i v rámci exekučního řízení velmi jednoduše napadnout a docílit zamítnutí návrhu na provedení exekuce či lépe zastavení exekuce, příp. výkonu rozhodnutí.

V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012, ze dne 10. 7. 2013 došlo k naplnění dlouhé a trnité cesty, na jejímž konci je jednoduchá úvaha: “ Vydal-li rozhodnutí orgán (v tomto případě rozhodce), který není nadán pravomocí spor rozhodnout, v tomto případě protože jeho výběr se neuskutečnil dle transparentních pravidel (odkaz na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem), pak toto rozhodnutí není exekučním titulem.

Nejvyšší soud dovodil, že sjednaná rozhodčí doložka, která neobsahuje transparentní pravidla pro výběr rozhodce, je absolutně neplatná.

V souladu s touto úvahou pak nelze úspěšně vést exekuci na základě rozhodnutí, které vydal rozhodce, jenž byl určen na základě neplatné rozhodčí doložky a neměl tudíž pravomoc takovýto rozhodčí nález vydat, a to proto, že je zde okolnost, pro niž je exekuce nepřípustná.

Nejvýznamnější je pak skutečnost, že Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR se odklonil od dosavadního stanoviska judikovaného Nejvyšším soudem ČR, které ve stručnosti považovalo za jedinou možnou obranu žalovaného proti pravomocnému rozhodčímu nálezu podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu a umožnil svou argumentací jednoduchou obranu formou námitky neexistence exekučního titulu a tudíž nepřípustnosti exekuce i v rámci exekučního řízení.

Pro spotřebitele, zejména pak pro dlužníky, kteří byli odsouzeni ještě „postaru“ rozhodci, zvolenými v rozporu s požadavky vyjádřenými ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR, tato skutečnost znamená velkou šanci na úspěšné namítnutí nejen neexistence exekučního titulu, ale též promlčení pohledávek věřitele.

Na závěr nutno zmínit, že tato „výhoda“ bude poskytována zejména spotřebitelům v souvislosti s uzavírám spotřebitelských smluv a je otázkou nakolik budou soudy akceptovat tuto argumentaci i ve vztazích mezi podnikateli.

K povinnosti hradit peněžitý závazek na sjednaný účet

Napsat komentář

K povinnosti hradit peněžitý závazek na sjednaný účet

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, ze dne 16. 1. 2013 částečně setrval na svém stanovisku (původně vyjádřeném v rozhodnutí sp.zn.:32 Cdo 1604/2008), že pokud si smluvní strany sjednají, že dlužník bude plnit ve prospěch v dohodě označeného účtu věřitele, lze tuto dohodu považovat za určení místa plnění ve smyslu ustanovení § 335 a § 339 obch. zák. Poukáže-li následně dlužník peněžité plnění na jiný účet věřitele vedený jinou bankou, neplní ve sjednaném místě.

Nejvyšší soud svou předchozí úvahu zmírnil konstatováním, že jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval (a tudíž ke splnění dluhu došlo okamžikem připsání prostředků na tento jiný účet), nicméně lze se důvodně obávat dokazování při vedeném sporu, zda věřitel vůbec tuto okolnost mohl zjistit. Mám za to, že důkazní břemeno by zde leželo na dlužníkovi.

Doporučuje se tedy věřitelům v kontextu uvedeného rozhodnutí důsledně evidovat určené platební místo k eliminaci případných nedorozumění a sporů. Přestože se v daném případě jednalo o jiný účet věřitele u jiné banky, než bylo dohodnuto, lze předpokládat, že obdobně se bude nahlížet i na poukázání platby na jiný účet věřitele u stejné banky.

Řádné označení platby (např. v automatizovaném systému) pak může pomoci překonat i případný omyl spočívající v zaslání prostředků na jiný než určený účet věřitele. V tomto kontextu má význam též řádné uvedení variabilního symbolu platby.

Pro úplnost dodejme, že nový občanský zákoník upravuje otázku místa plnění v §§ 1954-1957 (pro vztahy občanské i obchodní) bez výraznějších odchylek s ustáleným výkladem místa plnění jak peněžitých tak nepeněžitých závazků.

Anatocismus (braní úroků z úroků) bude dle nového občanského zákoníku možný

Napsat komentář

Přestože ani římské právo a ani historicky právo platící na území českých zemí braní úroků z úroků nedovolovaly nebo jen zcela výjimečně, nový občanský zákoník se k tomuto pravidlu postavil opačně.

Současná právní úprava dle § 121 odst. 3 současného občanského zákoníku a § 369 obchodního zákoníku, ve spojení s ustálenou judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu ČR, anatocismus zakazuje, neboť se vychází z principu, že stávající právní předpisy neumožňují sankcionovat neplacení příslušenství.

Jinak tomu bude od roku 2014, kdy nový občanský zákoník výslovně umožní, aby si strany ujednaly, že úroky z úroků lze požadovat.

Toto nenápadné ustanovení bude dle mého názoru znamenat výrazný nárůst objemu příslušenství pohledávek (nehledě na složitost výpočtu) a jenom prohloubí zadluženost ve společnosti.

Přestože tuto novou úpravu lze s ohledem na očekávaný objem úroků z úroků považovat za významný zásah do poměrů dlužnických, důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku jen laxně konstatuje, že „zahraniční právní úpravy je po vzoru římského práva zakazují, jiné je výslovně připouštějí, další o nich mlčí (čímž je připouštějí rovněž)“.

Jedinou brzdou je pak ustanovení § 1805 odst. 2 nového občanského zákoníku, které stanoví, že „Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží.“

Ani dlužníci, jejichž závazek vznikne na základě protiprávního úkonu, nebudou před hrozbou placení úroků z úroků chráněni, neboť nový občanský zákoník výslovně stanoví, že v tomto případě lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

Vzhledem k tomu, že Ústavní ČR soud zákaz anatocismu jako protiústavní neshledal, může být zajímavé, pokud se někdo na něj obrátí s opačným návrhem – prohlásit povolený anatocismus za protiústavní.

 Pro úplnost dodejme, že Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 29. listopadu 2012 sp.zn.: 29 Icdo 31/2012 konstatoval, že ani nová úprava anatocismu v novém občanském zákoníku nemůže mít vliv na jeho zákaz dle stávající úpravy.