K povinnosti hradit peněžitý závazek na sjednaný účet

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, ze dne 16. 1. 2013 částečně setrval na svém stanovisku (původně vyjádřeném v rozhodnutí sp.zn.:32 Cdo 1604/2008), že pokud si smluvní strany sjednají, že dlužník bude plnit ve prospěch v dohodě označeného účtu věřitele, lze tuto dohodu považovat za určení místa plnění ve smyslu ustanovení § 335 a § 339 obch. zák. Poukáže-li následně dlužník peněžité plnění na jiný účet věřitele vedený jinou bankou, neplní ve sjednaném místě.

Nejvyšší soud svou předchozí úvahu zmírnil konstatováním, že jestliže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval (a tudíž ke splnění dluhu došlo okamžikem připsání prostředků na tento jiný účet), nicméně lze se důvodně obávat dokazování při vedeném sporu, zda věřitel vůbec tuto okolnost mohl zjistit. Mám za to, že důkazní břemeno by zde leželo na dlužníkovi.

Doporučuje se tedy věřitelům v kontextu uvedeného rozhodnutí důsledně evidovat určené platební místo k eliminaci případných nedorozumění a sporů. Přestože se v daném případě jednalo o jiný účet věřitele u jiné banky, než bylo dohodnuto, lze předpokládat, že obdobně se bude nahlížet i na poukázání platby na jiný účet věřitele u stejné banky.

Řádné označení platby (např. v automatizovaném systému) pak může pomoci překonat i případný omyl spočívající v zaslání prostředků na jiný než určený účet věřitele. V tomto kontextu má význam též řádné uvedení variabilního symbolu platby.

Pro úplnost dodejme, že nový občanský zákoník upravuje otázku místa plnění v §§ 1954-1957 (pro vztahy občanské i obchodní) bez výraznějších odchylek s ustáleným výkladem místa plnění jak peněžitých tak nepeněžitých závazků.